Hlavní strana | See live article

Pravidla českého pravopisu

Pravidla českého pravopisu (PČP) jsou doporučením Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) kodifikujícím český pravopis. Mají dvě podoby: akademickou, kterou vydává nakladatelství Academia, a školní, kterou vydávalo Státní pedagogické nakladatelství (SPN).

Čeština používala převážně historický pravopis až do komunistického převratu v roce 1948. Každá nová PČP pravopis zásadním způsobem měnila, ačkoliv podstatou každého funkčního pravopisu je jeho stálost.

Table of contents
1 Stará řada
2 Oficiální vydání ÚJČ
3 Oficiální vydání ÚJČ – nová řada
4 Reference
5 Podívejte se též na
6 Externí odkazy

Stará řada

  1. 1941
  2. 1946
  3. 1948

Oficiální vydání ÚJČ

  1. 1957 (akademická) a 1958 (školní) – jejich cílem bylo "funkčně (?) fonetizovat pravopis ... toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu [sic!], uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů". Důvodem bylo, že "spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny."
    § 99: v latinské příponě -ismus se píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)''
  2. . . .
  3. . . .
  4. 1966
  5. 1969
  6. 1974
  7. 1977
  8. 1983

Oficiální vydání ÚJČ – nová řada

1.
1993 – kontroversní. 5. Psaní s a z

a) Ve slovech zdomácnělých se původní s vyslovované v češtině jako [z] píše z.

Např. analýza, azyl, báze, bazilika, buržoazie, dezerce, dezert, dimenze, emulze, epizoda, exploze, expozice, filozofie, fúze, gnozeologie, gymnázium, iluze, intenzita, invaze, izobara, izolace, kazeta, koroze, lyzol, nervóza, oáza, organizace, organizovat, pauza, penze, plazma, poezie, prézens, prezentace, prezident, provize, próza, revize, rezignace, rezistence, rezoluce, rezonátor, rezultát, senzace, torzo, tranzistor, trezor, univerzita, uzuální, verzálka apod.

b) Podle výslovnosti v nepřímých pádech se píše z v slovech jako dispenz, exkurz, impulz, komparz, konkurz, kurz, pulz, rekurz, reverz aj. a ve slovech od nich odvozených, např. dispenzární, impulzivní, komparzista, konkurzní, kurzovné, pulzovat, reverzibilní aj.

c) V některých slovech se píše s i z ve shodě s dvojí spisovnou výslovností, např. buzola i busola, dezén i desén, diskuze i diskuse, dizertace i disertace, kazematy i kasematy, plizé i plisé, renezance i renesance, rezort i resort, režizér i režisér aj.

d) Vyslovované [z] se píše jako z i s v příponě [-izmus] a v ostatních slovech zakončených na [-zmus]: romantizmus i romantismus, pluralizmus i pluralismus, mechanizmus i mechanismus, spazmus i spasmus, tenezmus i tenesmus aj.

e) Po předponě lat. původu kon- v slovech zdomácnělých, v nichž se počáteční kon- v češtině jako předpona nepociťuje, se píše z. Např. konzerva, konzervativní, konzervatoř, konziliární, konzistence, konzistoř, konzul, konzulát, konzultace, konzum, konzument, konzumpce. Jinak se píše s (ve shodě se spisovnou výslovností), např. v slovech konsekvence, konsenzus, konsonant, a v slovech od nich odvozených, např. konsekventní, konsonantický aj.

f) Při psaní slov s původními předponami des- a de- a v slovech od nich odvozených se řídíme spisovnou výslovností. Např. dezaktivace, deziderát, deziluze, dezinfekce, dezorientace; ale desant, paradesantní, designovat, designovaný, desublimace aj.

g) Jen s se píše v slovech s původní latinskou předponou dis-. Např. disharmonie, disident, disimilace, disociovat, disoluce, disonance, diskrepance aj.

h) Pouze s se píše v slovech pravopisně nepočeštěných, jako cirrhosis, laser.

Reakcí na to byl Pilipův dodatek.

2. 1998 – opět označena jako "1. vydání". Důvod je podtitul: "S Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky". 392 pp., ISBN 80-200-0475-0

Reference

  1. Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1983, p. 5

Podívejte se též na

Externí odkazy