Hlavní strana | See live article

Pilipův dodatek

Tzv. Pilipův dodatek je zkratkové a nepříliš rozšířené označení pro modifikaci Pravidel českého pravopisu z roku 1993. (V české publicistice a politice se toto označení též vzácně používalo pro paragraf v novelizovaném obchodním zákoníku, kolem nějž se za dob bojů opoziční smlouvy se čtyřkoalicí v Parlamentu strhla procedurální bitva.)

Pilipův dodatek byl reakcí na kontroverzi po vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993. Zatímco Pravidla českého pravopisu z roku 1983 jen kodifikovala změny ve výslovnosti, čímž pokračovala v trendu zahájeném prvními komunistickými Pravidly českého pravopisu z roku 1957, Pravidla českého pravopisu z roku 1993 zetizaci dokončila a navíc zavedla psaní z tam, kde nebylo vyslovováno, např. kurz, případně to bylo v oficiální ortoepii nesprávné: např. diskuze či režizér. Rovněž obsahovala nejasně motivované zkrácení samohlásek ve slovech cizího původu (citron, balkon, benzin). Proti takové radikální změně se zvedla vlna odporu. Výsledkem byl výnos tehdejšího ministra školství Ivana Pilipa.

Tento výnos byl sice prohlášen za závazný (pro školskou praksi), nicméně Ústav pro jazyk český k němu vyjádřil svůj odpor tím, že jej v pozdějších vydání Pravidel nezačlenil do textu, nýbrž jej pouze uvedl jako "Pravopisnou poznámku" na konci knihy, na stranách 390 – 391.

Table of contents
1 Text Pilipova dodatku
2 Reference
3 Podívejte se také na

Text Pilipova dodatku

Pravidla českého pravopisu (dále jen Pravidla 1993) zavádějí u některých slov přejatých cizích jazyků podoby odlišné od těch, které obsahovala Pravidla z roku 1958 a jejich reedice. To se týká jak úvodu (nazvaného Pravopisná pravidla), tak pravopisného slovníku. Vzájemný vztah těchto pravopisných podob vyžaduje vysvětlení; je třeba výslovně upozornit na to, že psaní s a dlouhých samohlásek v případech, kdy Pravidla 1993 uvádějí jen z a samohlásky krátké, je také správné. Tím se prakticky rozšiřuje počet kodifikovaných dublet o podoby uváděné předchozími Pravidly. Mezi dubletami jsou však v některých případech rozdíly stylové.

Uvedené upozornění se týká následujících jevů:

  1. Ve slovech zdomácnělých, kde původní s se vždy čte jako z, jsou také správné podoby se s, přičemž se podoby se z považují za základní (stylově neutrální). To se týká např. dublet jako analýza – analysa, azyl – asyl, bazilika – basilika, dimenze – dimense, epizoda – episoda, exkurze – exkurse, exploze – explose, expozice – exposice, fantazie – fantasie, filozofie – filosofie, fyzika – fysika, geneze – genese, gymnázium – gymnasium, iluze – iluse, intenzita – intensita, invaze – invase, izobara – isobara, izolace – isolace, muzeum – museum, oáza – oasa, organizace – organisace, pauza – pausa, penze – pense, plazma – plasma, poezie – poesie, prezentace – presentace, prezident – president, próza – prosa, revize – revise, rezoluce – resoluce, riziko – risiko, televize – televise, trezor – tresor, tuberkulóza – tuberkulosa, univerzita – universita, úzus – usus; konzerva – konserva, konzervativní – konservativní, konzervatoř – konservatoř, konzul – konsul, konzulát – konsulát, konzultace – konsultace, konzumace – konsumace; deziluze – desiluze [sic!], dezinfekce – desinfekce.
  2. Ve slovech zakončených v 1. pádě na skupinu vyslovovanou [–ns, –rs, –ls], v ostatních pádech a ve slovech odvozených vyslovovanou [–nz–, –rz–, –lz–], je správné také psaní s, a to bez stylového rozlišení. Jako dublety se tedy hodnotí např. podoby diskurz – diskurs, dispenz – dispens, exkurz – exkurs, impulz – impuls (impulzní – impulsní, …), konkurz – konkurs, kurz – kurs (kurzista – kursista, kurzovné – kursovné, kurzovní – kursovní), pulz – puls (pulzace – pulsace, pulzační – pulsační, pulzní – pulsní, pulzovat – pulsovat), rekurz – rekurs, reverz – revers.
  3. Ve slovech s příponou vyslovovanou jako [–izmus] a ve slovech zakončených na [–zmus] [–zma] se píše s i z, přičemž za základní se považuji podoby se s, např. impresionismus – impresionizmus, mechanismus – mechanizmus, organismus – organizmus, racionalismus – racionalizmus, realismus – realismus, symbolismus – symbolizmus; spasmus – spazmus, charisma – charizma.
  4. Ve slovech, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a Pravidla 93 uvádějí psaní dublet, se za slohově neutrální považují podoby se s; jako dublety se tedy hodnotí dvojice slov jako diskuse – diskuze, disertace – dizertace, renesance – renezance, resort – rezort, režisér – režizér.
  5. Ve slovech, kde Pravidla 1993 uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou a předchozí Pravidla jen se samohláskou dlouhou, je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Jsou to slova se zakončením na –en, např. acetylen – acetylén, se zakončením na –in, např. benzin – benzín, glycerin – glycerin, penicilin – penicilín, se zakončením na –iv, např. archiv – archív, masiv – masív, se zakončením na –iva, např. defenziva – defenzíva – defensiva, ofenziva – ofenzíva – ofensiva, se zakončením na –ivum, např. pasivum – pasívum, reflexivum – reflexívum, se zakončením na –ivní, např. archivní – archívní, masivní – masívní, pasivní – pasívní, se zakončením na –emie, např. blasfemie – blasfémie, leukemie – leukémie, se zakončením na –erie, např. bakterie – baktérie, baterie – batérie, bižuterie – bižutérie, drogerie – drogérie, galerie – galérie, se zakončením na –on, např. balkon – balkón, balon – balón, bonbon – bonbón, citron – citrón, milion – milión, salon – salón, stadion – stadión, špion – špión, vagon – vagón, se zakončením na –onek, např. balonek – balónek, citronek – citrónek, salonek – salónek, se zakončením na –ona, např. fazona – fazóna, sezona – sezóna, se zakončením na –onka, např. fazonka – fazónka, se zakončením na –ped, např. ortoped – ortopéd.

Pozn. Tam, kde je v jednom slově spojeno více dubletních možností, je třeba dbát na to, aby se jejich slohový příznak shodoval. Píše se tedy teze nebo these (ale ne theze), báze nebo base (ale ne báse), vízum nebo visum (ale ne vizum ani vísum) atd.

Reference

Podívejte se také na