Filozofie

Filozofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod.

Podle své etymologie je filozofie láska k moudrosti. V antice byla filozofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filozofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně.

Table of contents

1 Hlavní filozofické disciplíny
2 Hlavní filozofické pozice
3 Filozofové

3..1 Filozofie orientální
3..2 Filozofie antická
3..3 Filozofie středověku
3..4 Filozofie renesance, baroka a osvícenství
3..5 Filozofie romantiky a idealismus
3..6 Fenomenologie a existencialismus
3..7 Filozofie jazyka
3..8 Filozofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

4 Pravopis
5 Slovníky
6 Podívejte se též na
7 Vnější odkazy

Hlavní filozofické disciplíny

Ontologie, neboli teorie bytí

Epistemologii neboli Filozofie vědy a vědění.

Gnozeologie či Noetika, teorie poznání

Axologie, neboli teorie hodnoty.

Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filozofické pozice

Atomismus vs. Holismus
Monismus vs. Dualismus a Pluralismus
Materialismus vs. Idealismus
Empirismus vs. Racionalismus
Historicismus, Perspektivismus, Psychologismus a Nominalismus vs. Pozitivismus a Realismus
Hedonismus
Humanismus
Naturalismus
Pragmatismus

Filozofové

Filozofie orientální

Filozofie Indická: Védské písně
Filozofie Čínská: Konfucius, Lao-c'
Filozofie Japonská: Zen

Filozofie antická

Předsókratikové: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Démokritós, Parmenidés, Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás
Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés
Helénismus: Stoicismus, Epikurejství, Skepticismus, Eklektismus

Filozofie středověku

Patristika: Aurelius Augustin
Scholastika: Tomáš Akvinský, William Ockham

Filozofie renesance, baroka a osvícenství

Baroko: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Leibniz a Isaac Newton
Osvícenství: Thomas Locke, David Hume, George Berkeley a Immanuel Kant

Filozofie romantiky a idealismus

Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling a Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Perspektivismus a psychologie: Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard, Ladislav Klíma
Dialektický materialismus: Karl Marx

Fenomenologie a existencialismus

Edmund Husserl, Wilhelm Dilthey, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer.
Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur
Jan Patočka

Filozofie jazyka

Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filozofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

Bertrand Russel, George Edward Moore, Rudolf Carnap

V devatenáctém století žil filozof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filozofové Karl Popper a Thomas Kuhn.

Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filozofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.

Pravopis

Jazyky píšící latinkou:

ph: , , , , , ,
s: , , , , , , , , , , , , , , , ,
z: , , , , , , ,

Je tedy jen na nás, zda se čeština zařadí mezi západoevropské nebo východoevropské jazyky.

Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se "v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)." Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.