Čarodějnice

Čarodějnice je žena, která má domněle nadpřirozené schopnosti.

Čarodějnické processy

V katholických i protestantských zemích se táhly soudní porcessy s ženami i muži od 16. až do 18. století a s věroukou nesouvisely. Jednalo se o pokyn Písma: "Čarodějnici nenecháš naživu." (Ex 22, 18). V raném středověku díky rozumným mužům jako byl sv. Bonifác a sv. Agobard, kteří čarodějnictví považovali za pouhou pověru a ilusi, čarodějnické procesy prakticky neexistovaly. Situace se mění kontaktem s arabským světem po křížových výpravách. V roce 1486 vydali dominikáni Heinrich Kraemer a Johann Sprenger Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum) – utříděnou synthesu lidových představ. Začalo massové pronásledování čarodějnic a čarodějů. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus. Čarodějnice byly považovány za pozemské zástupce Knížete zla. Massovost processů souvisela s proměnou vesnice. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Čarodějnické procesy ukončilo osvícenství, které znovu rozpoznalo jejich pověrečnou povahu.